Tradiční akce Mezinárodní den památek a historických sídel by normálně proběhla 18. dubna formou komentované prohlídky v podání pana Mgr. Jiřího Sekery. Tentokráte byste se dozvěděli něco více o proměnách blatenských ulic a po kom získaly své pojmenování. V důsledku pandemie bude tato akce v pozměněné formě přesunuta, avšak nezoufejte. CKVB si pro vás připravilo malou ochutnávku v podobě online prezentace fotografi í šesti hlavních ulic a náměstí města s komentářem.

 

Výstava obrazů od trojice blatenských malířů, kteří v nedávné době oslavili významná životní jubilea, a pro které je barva zásadním výrazovým prostředkem.

Doprovodný program k výstavě
18. 1. SOBOTA | 15:00 |
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY S JOSEFEM SYNKEM
Neformální setkání nad šálkem čaje s jedním z vystavujících malířů a kurátorkou výstavy.
Vstupné dobrovolné




Lucie Scholler Rusková
30. 6. 1964, Blatná
 
„Hraju si s barvama a jsem sama překvapená, co mi vzniká pod rukama…“
 
Akademická malířka a rodačka z Blatné získávala své první umělecké zkušenosti v blatenské Lidové škole umění u malíře Jindřicha Krátkého. Uměním byla obklopena také doma.  Jejím strýcem je známý akademický malíř Jiří Karmazín, který jí také pomáhal s přípravou na talentové zkoušky na Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze. Byla přijata na obor Propagační výtvarnictví a po maturitě pokračovala na Akademii výtvarných umění. U Františka Jiroudka studovala v ateliéru zaměřeném na krajinnou malbu. Proto se během studií často toulala blatenskou krajinou s výtvarným náčiním.
 Po úspěšném absolvování studií se navrací do Blatné. Odchází na mateřskou dovolenou, maluje a věnuje se oděvnímu výtvarnictví. Období na volné noze vystřídalo zaměstnání
v Domově Petra Mačkov, kde vedla terapeutické malířské dílny pro klienty se zdravotním postižením, a to téměř dvě desetiletí. Výtvarný ateliér též vede ve svém současném zaměstnání, v Psychiatrické léčebně Lnáře. Tam se také poprvé setkala s hlínou, která ji učarovala natolik, že se začala věnovat i výrobě umělecké keramiky.
Ve volných chvílích stále maluje. Postupem času se od realistického zobrazení krajiny dostala také k malbě zátiší a abstrakci:  „Potlačením zákonů přírody se podřizuji zákonům obrazu. Zjednodušuji tvary předmětů, zevšeobecňuji je, převádím vidění přírodní zkušenosti do výtvarných prostředků abstrahovaných. To platí i o zátiších, která charakterizuje plošná barevná harmonizace, tvar předmětů zasazených do prostředí, linie a barva, která se rozvíjí ve vlastním prostoru, aniž doslova napodobuje vlastní předmět.“
 Tvorbu nevnímá jako své životní poslání, ale spíše jako hru a zábavu.
 




Milan Janáček
6. 4. 1938, Blatná
 
„Co pro mě znamená tvorba? No všechno!“
 
Malíř, grafik, ilustrátor, redaktor, herec, scénograf. Tím vším byl nebo je všestranný umělec Milan Janáček, který prožil svoje dětství a dospívání v Blatné. Na svoje rodné město a na blatenskou krajinu, která ho jako výtvarníka hluboce ovlivnila, dodnes s nostalgií vzpomíná.
Do plenéru chodil malovat už během měšťanky. V roce 1953 se díky svému talentu a píli dostal na pražskou Vyšší školu uměleckého průmyslu.  Zároveň soukromě studoval herectví, hrál v pražském divadle Na Slupi i v ochotnickém divadle v Blatné. Prakticky od dětství se též věnoval scénografii.
Po studiích a vojenské službě se přestěhoval do severních Čech. Ve Vansdorfu krátce učil výtvarnou výchovu na střední škole a poté byl výtvarníkem v textilním podniku Velveta. Založil s dalšími výtvarníky tvůrčí skupinu Kontrast a přijali ho do Svazu československých výtvarníků.
V roce 1965 se přestěhoval za prací do Liberce, kde s rodinou zakotvil natrvalo.
V Severočeském nakladatelství působil jako výtvarně technický redaktor s krátkou přestávkou téměř dvacet let. Externě spolupracoval i s dalšími nakladatelstvími. Za knižní ilustrace, grafické úpravy knih a loutkové scénografie mu byla udělena mnohá ocenění.
 Na konci osmdesátých let opouští práci redaktora, aby se stal hercem na plný úvazek v činohře Divadla F. X. Šaldy. Během těchto let a i poté, co v roce 1998 odchází do důchodu, se věnuje výtvarné činnosti a hojně vystavuje.
 V roce 2007 mu Oblastní galerie v Liberci uspořádala retrospektivní výstavu a vydala monografii. Kurátorka výstavy Zuzana Štěpanovičová o jeho tvorbě napsala:
„Milan Janáček nepatří mezi ty výtvarníky, jejichž názorovou příslušnost lze vyjádřit stručně. Jako krajinář je ponejvíce imaginativní, ale někdy také znakově expresivní, a jindy se dokonce přehoupne až na druhý břeh, tam, kde po figurativním umění není ani stopy. Přesto existuje vnitřní nit, která všechna díla spojuje. Je to snaha o barevnou polyfonii, o harmonii výtvarných prvků obrazu a procítěný vztah k rodné zemi kolem jihočeské Blatné, který je zobecněný výtvarně zajímavými krajinnými detaily. Z nejosobnějších prožitků přírody vytěžil pro diváka poselství, že opravdu znát můžeme jenom to, co máme rádi.“





Josef Synek
13. 3. 1944, Blatná
 
 „Říkají o mně, že pořád maluju jako dítě. Ale vždyť je to dobře. Picasso také říkal, že v patnácti maloval jako Raffael, a pak se celý život snažil malovat jako dítě.“
 
Oblíbený blatenský malíř získal své výtvarné vzdělání soukromým studiem. Ač je výtvarníkem samoukem, během svého života si vytvořil silné renomé. Má za sebou desítky samostatných i společných výstav po celé České republice i v zahraničí. Zúčastnil se řady sympozií a jeho díla jsou v soukromých sbírkách po celém světě.
Josef Synek rád kreslil a maloval už od mládí, a to v malém zahradním domečku u jatek, kde měl jako dítě malý „ateliér“. Nemohl jít na výtvarná studia, a tak se v Plzni vyučil automechanikem. Tvorbě se začal věnovat až během vojny v Českých Budějovicích.  Na podnět malíře Miroslava Konráda navštěvoval večerní kurzy v Lidové škole umění a seznamoval se s budějovickou uměleckou scénou. Stal se členem umělecké skupiny Radost, se kterou pořádali výstavy na Malé scéně budějovického Metropolu.
Po vojně nastoupil jako automechanik do Rybářství Blatná, kde pracoval téměř až do důchodu. Ve volných chvílích se věnoval nejen malbě, ale také kresbě, grafice a tvorbě kovových plastik. S amatéry pořádal úspěšné blatenské salony.
V roce 1989 spoluzakládal v Českých Budějovicích nezávislou skupinu výtvarných umělců Kruh 89, jejíž členové nemohli nebo nechtěli za komunistického režimu vystavovat. Vstoupil též do Asociace jihočeských výtvarníků, je členem Unie výtvarných umělců a občanského sdružení Hortensia, se kterým pravidelně vyjíždí do Bretaně. 
Je držitelem cen Grand prix 2000 Pasov (mezinárodní soutěž výtvarníků z jižních Čech, Horních Rakous a Bavorska: Junge Kunst Passau) a Grand prix 2000 (mezinárodní výstava Intersalon České Budějovice).
V roce 2006, dva roky před důchodem, odešel na volnou nohu a od té doby se zcela věnuje tvorbě. Obklopen svým vnitřním světem maluje naplno to, co předtím ve volných chvílích po práci: krajiny, domy, portréty, květiny, zvířata i rodnou Blatnou. Některá svá díla pojmenovává hravě, např.:  Evo, ty jsi anděl; Kaštan kvete a Karlovi to hlavu plete; Čtyřlístek, Věra a bílá myš; Anna má zlaté srdce; Eva a žlutý pes; Klíčení a květináče na zahradě u Voráče; Listy, strom a Eva v tom… Určitě si někdy nechte od Josefa Synka vyprávět, jak tyto obrazy a jejich názvy vznikaly.








 

Zazděná dívka ve věži Blatenského zámku?  Muž s ohnivou hlavou ve lnářských lesích? Utopení žoldnéři v rybníku Topiči nebo poklad pod buzickou tvrzí… Tyto, ale i další příběhy v hlavní roli s čerty, vodníky i vodními pannami na vás čekají v Městském muzeu Blatná.
Při pátrání po zmizelých částech stařičké kroniky zjistíte, že genius loci blatenské krajiny se zrcadlí v mnoha tajemných příbězích. Na rodinné výstavě o pověstech kraje s nezaměnitelným kouzlem zažijete tyto příběhy na vlastní kůži.
Vernisáž v pátek 24. 5. od 17:0022. 8. ČTVRTEK | 17:00 |

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ TAJEMNOU KRAJINOU BLATENSKA ANEB „POVĚSTI NA VLASTNÍ KŮŽI“
Městské muzeum Blatná
Komentovaná prohlídka
Na prohlídce výstavy s pracovníky muzea se dozvíte, jestli se některé události z místních pověstí zakládají na pravdě.

25. 8. NEDĚLE | 14:00 – 19:00 |
OŽIVENÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY S VÝTVARNOU DÍLNOU
Městské muzeum Blatná
Přijďte si s dětmi vytvořit vlastní brožurku těch nejzajímavějších místních pověstí. Nejprve budete muset obstát v úkolech, které na výstavě dostanete přímo od tajemných postav z těchto dávných blatenských příběhů. Možná přijde i čert, vodník a … no, raději se přijďte podívat.


Děkujeme Jihočeskému kraji za finanční podporu výstavy Tajemnou krajinou Blatenska a propagačních materiálů.

Na výstavě Vás seznámíme především s výrobci českých kovových stavebnic v období po první světové válce. Kromě legendárního Merkuru jsou vystavené i ostatní, dnes již zapomenuté, stavebnice: roudnický Edison, pražský Vašek a volarský Trix. Jejich genialitu budete moci porovnat s konstrukčními stavebnicemi ze zahraničí (Märklin, American model builder, Meccano). Nejstarší stavebnice této sbírky pochází už z roku 1913.
Pozornost je ovšem věnovaná hlavně Merkuru. Jeho historie sahá až do roku 1920, kdy pan Jaroslav Vancl začal v Polici nad Metují vyrábět stavebnici Inventor. Jednotlivé díly stavebnice tenkrát spojoval důmyslnými háčky. O pět let později přešel na nový systém spojování pomocí šroubků a matiček, a tak vznikl Merkur. Od té doby se jeho podoba téměř nezměnila: pásy a profily různých tvarů a délek z barevně lakovaného plechu s mnoha otvory, ze kterých dokáží šikovné ruce sestavit jakoukoliv stavbu či stroj. I na naší výstavě uvidíte několik desítek velkých i malých modelů: auta, vlaky, letadla, jeřáby, ruská kola nebo Petřínskou rozhlednu.
Exponáty pochází se soukromé sbírky Jiřího Mládka, který se s vášní tomuto koníčku věnuje od roku 1975. V současné době patří pan Mládek mezi největší sběratele na světě. Byl také jedním z iniciátorů založení Muzea stavebnice Merkur v Polici nad Metují v roce 2006. Pro toto muzeum sestavil „Ocelové město“, jež bylo zapsáno do Guinessovy knihy rekordů.
Přijďte se svými dětmi či s vnoučaty a seznamte je s nesmrtelnou českou stavebnicí. Součástí výstavy je také herna, kde si budete moci vyzkoušet sestavit svůj vlastní model.


DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ

13. 1. NEDĚLE |  14:00 | Komentovaná prohlídka s Jiřím Mládkem
Přijďte si poslechnout poutavé vyprávění sběratele Merkuru Jiřího Mládka, který se s vášní tomuto koníčku věnuje již přes 40 let. Pan Mládek stál také u zrodu Muzea stavebnice Merkur v Polici nad Metují v roce 2006 a patří mezi největší sběratele na světě.

Neděle 13. 1. 2019 |  15:00 – 17:00 | Merkurová dílna s Merkur kroužkem z DDM Blatná
Po prohlídce výstavy můžete s dětmi zavítat do merkurové herny, kde vám budou opět k ruce lektoři z Merkur kroužku z DDM Blatná.
Vstupné dobrovolné






 

Série fotografií od OŠ zachycující Václava Havla nejen v jeho prezidentském období, ale už od počátku 70. let. Výstavu doplňují fotografie KB, která v roce 1990 zachytila návštěvu Havla v Blatné.

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ
13. 10. SOBOTA | 14:00 |
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA S EDOU KRISEOVOU
Povídání u fotografií Václava Havla se spisovatelkou ED, která byla nejenom jeho blízkou spolupracovnicí, ale je taktéž autorkou jeho životopisu z roku 1991.
Vstupné dobrovolné




 

Snímky slavného dokumentárního fotografa z posledních dvaceti let pocházejí z konfliktních zón v Iráku, Sierra Leona či Barmy.  Mnoha cenami ověnčený AK (1947) byl na konci minulého století časopisem American Photo zařazen mezi 100 nejvýznamnějších osobností světové fotografie.



 

Výstava jednoho z nejvyhledávanějších českých reklamních fotografů 90. let, který se po deseti letech hledání a života mimo civilizaci opět vrátil k fotografii. Vystavený cyklus osvícených portrétů nese příznačné pojmenování – Počátek.

Unikátní soubor fotografií z prvních dnů okupace Československa v srpnu 1968 od reportážního a dokumentárního fotografa Oldřicha Škáchy (1941 – 2014), který je známý především portréty významných představitelů československé a české kultury, disentu a exilu.

Bílá paní, Šíleně smutná princezna, Čest a sláva. Pro tyto a mnohé další známé i zapomenuté filmy si filmaři vybrali právě Blatensko. Přijďte objevit zákulisí vzniku filmů, ve kterých možná hrála i vaše babička.

Na Blatensku se v minulosti natáčelo mnoho filmů. První z nich, od Přemysla Pražského, byl ještě němý, vznikl v roce 1919 a nesl název Dvě matky. Bohužel se nedochoval. Později zde vznikaly filmy slavné, kritikou uznávané, ale i ty druhé, dnes zcela zapomenuté; filmy profesionální, amatérské, studentské i dokumentární.
Výstava pojednává zejména o těch nejznámějších snímcích, které se v Blatné nebo jejím bezprostředním okolí natáčely z velké části.

V kulisách zámku Blatná se točila duchařská komedie Bílá paní Zdeňka Podskalského (1964) a legendární pohádka Šíleně smutná princezna od Bořivoje Zemana (1967). Natáčením tehdy žila celá Blatná a mnoho místních hrálo v komparzu obou filmů. V nedalekých Buzicích na tvrzi natáčel režisér Hynek Bočan příběh rytíře Václava Ryndy z doby konce třicetileté války s názvem Čest a sláva (1968). Film získal v roce 1969 ocenění na filmovém festivalu v Benátkách jako nejlepší zahraniční film, což ovšem nezabránilo jeho cestě do trezoru. Stejný osud postihl i Bílou paní.
O třech výše zmíněných filmech bude výstava především.

Výstava ovšem zmiňuje i další filmová díla, jejichž exteriéry se více či méně natáčely v Blatné a jejím okolí. Byly to prvorepubliková veselohra Na růžích ustláno (1934, režie Miroslav Cikán), dnes již téměř zapomenutý rodinný film Na startu je delfín (1974, režie Jaromír Borek), televizní pohádka Křišťálek meč (2007, režie Jitka Němcová), poslední díl husitské trilogie s názvem Proti všem (1956, režie Otakar Vávra), oblíbená pohádka Princezna ze mlejna (1994, režie Zdeněk Troška) ...

Návštěvníci si mohou prohlédnout fotografie z filmů, dosud nepublikované fotografie z natáčení, zmapovat filmové lokality, pročíst vzpomínky pamětníků, zajímavosti a (ne)veselé historky z natáčení, osudy filmů i jejich tvůrců. Mohou se seznámit s filmovou technikou, poznat jednotlivé fáze výroby filmu, v „muzejním biografu“ si připomenout filmy zmiňované na výstavě a záběry točené zde na Blatensku. Mohou dokonce nahlédnout do promítací kabiny.
V ulicích města Blatná pak na všechny čeká hra Po stopách filmu, která návštěvníky provede pro nejdůležitějších filmových místech.

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ








 

Tvorbu březnického rodáka, malíře, pedagoga a milovníka jihočeské krajiny J.R. Schustera můžete zhlédnout na výstavě, která vznikla ke stotřicátému výročí umělcova narození.  Můžete se těšit na soubor kreseb  z období 1. světové války:  sluncem prozářené krajiny Albánie a podobizny vojáků. Vystavené budou také jeho typické krajinky z jižních Čech a Šumavy i méně známé ženské akty a portréty.


 

V roce 1914 celý svět očekával konflikt mocností, avšak nikdo nepředvídal, že bude tak dlouhý a krvavý. Říkalo se: „Válka skončí dříve, než opadá listí.“ Technický pokrok proměnil válku dynamickou, pohyblivou za poziční, zákopovou. A svět čekal, která země dříve vykrvácí. Z daného chaosu a utrpení vzešly nové státy a světové uspořádání, z nichž se zrodilo Československo.
Válka se nevyhnula ani Blatensku. Dnes ji připomínají pomníky padlých a legionářů, které najdeme v každé obci. Svědkem těchto událostí byl i březnický malíř Jan Rafael Schuster, který na svých obrazech zachytil zázemí vojáků a výjevy z fronty. Jeho díla zhlédnete ve výstavě Městského muzea Blatná, které vás provede každodenností Velké války.


 

Kolektivní výstava významných českých fotografů na téma: IDentita. Vystavují: Milena Dopitová, Jolana Havelková, Alena Vykulilová, František Dostál, Miroslav Němeček, Lenka Bláhová, Jakub Jurdič, Marek Matušík

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ

21. 10. SOBOTA | 17:00 |
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY S FOTOGRAFEM
MIROSLAVEM NĚMEČKEM
Pro ty, kteří nestihli Blatenský fotofestival, tu máme komentovanou prohlídku výstavy IDentita s jedním z vystavujících autorů. Miroslav Němeček je fotograf na volné noze, lektor fotografie, absolvent Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, zakladatel a provozovatel soukromé Školy kreativní fotografie v Praze. Představí vám nejenom svůj soubor Tichý čas madon, ale i ostatní vystavující.

10. 11. PÁTEK | 18:00 |
PŘEDNÁŠKA - IDENTITA VE SMYSLU "BÝT SÁM SEBOU"
S psycholožkou PhDr. Evou Šimotovou o všem, co jste kdy chtěli vědět o vlastní identitě:
"Identita je něco, co mají, měli by mít, nebo hledají všichni lidé. Identita je něco, co mohou lidé mít, aniž by si to uvědomovali. Identita jako pocit svébytnosti, jedinečnosti, odlišitelnosti od druhých. Identita jako autenticita, integrita, sebedefinování. Identita jako spojení našeho zaměření na budoucnost s prožívanou přítomností a prožitou minulostí. Identita jako příběh, který vyprávíme jiným i sobě."

Obě akce jsou v Městském muzeu Blatná a vstupné je dobrovolné.

Letos vám v galerii pod širým nebem připomeneme příběh Jana Palacha, studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí. Svým šokujícím činem chtěl vyburcovat domácí veřejnost z rezignace, do které se začala propadat necelých pět měsíců po srpnové okupaci Československa. Na dvaceti velkoformátových plachtách se dozvíte o životě a činu Jana Palacha v historických souvislostech. Pozornost je zde věnována také dalším živým pochodním – případům Ryszarda Siwiece, Jana Zajíce či Evžena Plocka.

PO – PÁ | 15:00 – 18:00
SO | 9:00 – 12:00 + 13:00 – 17:00
NE | 9:30 – 12:00 + 13:00 – 17 :00


V interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie v Blatné a kapli sv. Michaela budou vystaveny snové fotomontáže Daniela Reynka (1928 – 2014).  Tento fotograf byl synem francouzské básnířky Suzanne Renaud a slavného českého básníka a grafika Bohuslava Reynka, jehož dílo je protknuté křesťanskými motivy. Daniel Reynek pomáhal otci tisknout grafiky a také spolu experimentovali s upravovanými skleněnými negativy. Fotografovat začal ve 40. letech 20. století a dnes je znám především pro svoje barevné fotomontáže, které vytvářel skládáním dvou snímků přes sebe. Na fotografiích zachycuje především zátiší z okolí jeho bydliště v Petrkově na Vysočině. Snímky krajiny kombinuje s detaily stromů, květin a jiných drobných předmětů a výsledkem vrstvení negativů jsou snové obrazy na hranici abstrakce, které návštěvníky kostela osloví svoji poetikou. Výstava vznikla ve spolupráci s Galerií Měsíc ve dne, České Budějovice.

Výstava obřího leporela vychází ze stejnojmenné knihy výtvarnice a spisovatelky Lucie Seifertové, za kterou získala nejedno ocenění. Leporelo bylo zvětšeno do nadživotní velikosti a zábavnou formou vás provede českou historií od lovců mamutů až po současnost. Vtipné komiksové ztvárnění pobaví a poučí jak děti, tak i dospělé. Výstava je obohacena o hravé interaktivní prvky a střípky z blatenské historie.

Knihovna Městského muzea Blatná představí netradiční sbírku poezie Kamarádský večer z roku 1945, kterou si budete moci přečíst ve vlacích.

Jan Jirovec (1976) studoval na SPŠK v Bechyni, na AVU prošel ateliéry malby, sochy a nových médií.  Je členem umělecké skupiny Reprezentace. Pracuje s malbou i trojrozměrnými objekty/sochami a často tyto média vzájemně propojuje. Jeho malířská tvorba sahá od tradiční krajinomalby, přes fotorealistická zátiší až k minimalistické architektuře velkoformátových rozměrů. V sochařské tvorbě jsou patrné jeho profesní zkušenosti z oblasti filmového průmyslu. Blatensko je od dětství jeho druhým domovem, na chalupě ve Tchořovicích má svůj letní ateliér.

Doprovodný program k výstavě:
25. 3. SOBOTA | 14:00 |
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA S JANEM JIROVCEM
Městské muzeum Blatná
Jan Jirovec představí své práce, popíše proces vzniku a technologické postupy svých prací.

Výstava pro celou rodinu
 Prodejní výstava představí ilustrace blatenského rodáka Milana Janáčka a současnou generaci ilustrátorů: Studio Pepe, Ateliér NaPOLI, Janu Nachlingerovou alias Jou Jou, Markétu Kotkovou a její značku Papillon dětem. Seznámíme Vás i s malým a úspěšným nakladatelstvím pro děti Běžíliška a s kreativními krabičkami Ani-muk.  
 
Produkty našich vystavujících (dětskou literaturu, papírové hračky, vystřihovánky, pexesa, hravé obrázky, tvořivé sady a také Janáčkův vystřihovací betlém) můžete na výstavě koupit dětem pod stromeček.
 
Součástí výstavy je i čítárna a kreslírna, kde se mohou vaše děti vyřádit. Čekají na vás obří omalovánky, tvořící koutek s tiskátky a mnoho dalšího.


VERNISÁŽ VÝSTAVY | ÚTERÝ 6. 12. | 17:00 | v prostorách Městského muzea Blatná
Výstava bude prodejní.


DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ:
 
10. 12. SOBOTA | 14:00 - 17:00 |
VÁNOČNÍ PAPÍROVÉ TVOŘENÍ A HRAVÝ FOTOKOUTEK
Otevřená dílna pro rodiče s dětmi, ze které si přinesete papírové dekorace a fotografii vaší ratolesti ve vlastnoručně vyrobeném rámečku. Cena: 50 Kč (zahrnuje i vstupenku na výstavu).
 

Josef Ptáček se narodil roku 1946 v obci Počátkách. Vystudoval uměleckou fotografii na FAMU, kde také působil jako pedagog na katedře fotografie. Od roku 1975 je fotografem na volné noze. Mezi jeho obrazové publikace patří například Setkání s Čínou, Svět tibetského buddhismu, Toulky zámeckými parky Čech a Moravy, Praha - procházka staletími a Země krásná. Je autorem velkého množství samostatných výstav doma i v zahraničí. Je zastoupen v mnoha sbírkách umění.

Soubor Země krásná představuje černobílé fotografie, mimořádné kompozičně i technickou kvalitou, které defilují od velkoprostorových panoramat po intimní přírodní zátiší. Ve starobylých zámeckých zahradách a promyšlených přírodně krajinářských scenériích autor nachází otisky času, vyvanulé emoce, stopy zmizelých příběhů, vepsaných do prasklin stromů i zdí, do raněných soch či vyvrácených a odumřelých velikánů. Vidíme obrazy nestylizované, třeba i drsné, avšak nezbavené krásy, estetičnosti, vnitřního souladu, náboje, napětí.

Dana Kyndrová | Rituály normalizace, Odchod Sovětských vojsk
Dana Kyndrová  je dokumentární fotografka se zaměřením humanistickou fotografii. Je držitelkou ocenění Osobnost české fotografie 2008. Bývala aktivní členkou Asociace profesionálních fotografů, dlouhodobě působila i ve vedení Pražského domu fotografie. Je významnou kurátorkou výstav černobílého humanistického dokumentu. Uspořádala např. retrospektivu díla Miloně Novotného, sestavila výstavu Jan Palach zachycující událostí kolem jeho smrti a pohřbu či expozici 1945 Osvobození … 1968 Okupace.
 
Rituály normalizace
Soubor zahrnuje fotografie z období 70. a 80. let, kdy se Dana Kyndrová systematicky věnovala zachycení atmosféry masových komunistických slavností v Praze, které se konaly na Letenské pláni (První máje), na Staroměstském náměstí (výročí VŘSR a Vítězného února, Mírový kongres) a na Strahovském stadionu (spartakiády).
 
Odchod Sovětských vojsk
Výstava fotografií Dany Kyndrové završí cyklus výstav Zlínského jara mapující naše novodobé dějiny: (Jan Palach, Rituály normalizace, Prezident Václav Havel, Listopad 89´). Výstava zahrnuje především fotografie z let 1990-1991, kdy se autorka věnovala několik měsíců zachycení přelomové etapy novodobých českých a slovenských dějin – ukončení tzv. dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa. Jejím cílem nebylo vytvořit podrobnou a přesnou kroniku samotného odchodu, ale zaměřila se na postihnutí atmosféry v sovětských kasárnách, kde se pro ni vizuálně koncentrovala předzvěst rozpadu sovětského impéria. Ubohost a apatie řadových vojáků uprostřed omšelých agitačních komunistických kulis tak nejen symbolizuje začínající agónii totalitního systému, ale zároveň budí soucit s prostým člověkem, který často bývá jen loutkou velkých politických her.



 

Jindřich Štreit
Narozen 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku. V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků. Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967).
První impulz k fotografování dostal od otce. Jindřich Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku.
Kromě vesnice jsou jeho hlavními tématy tvorby těžké práce v továrnách (knihy Lidé třineckých železáren, Vítkovice, Ocelový svět) či sociální témata o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, starých lidech, cizincích, bezdomovcích, atd.

Hledání domova
Člověk a fotograf Jindřich Štreit vstoupil v posledním, zatím stále probíhajícím fotografickém projektu, do složitého, mnohdy kontroverzního světa lidí bez domova. O našich spoluobčanech, žijících na okraji a často za okrajem společnosti, už existuje řada teoretických výzkumů, podpůrných projektů, odborných knih, ale současně také nespočet kolektivně sdílených mýtů. Hluboká vizuální esej zasvěceného člověka, který by intenzivně a systematicky mapoval bezdomovectví v České republice, je však stále vzácností. Z pohledu fotografa patří prostředí lidí bez domova a jejich sociální portréty mezi „přitažlivá témata“, která však pro tvůrce přinášejí v procesu dokumentace řadu úskalí. Fotograf se často nevědomě ocitá ve stejné situaci jako cizinec, turista, který navštíví kulturně odlišné prostředí, během několika hodin si utvoří názor, který pak veřejnosti prezentuje jako vhled do daného problému. A právě dlouhodobý projekt Jindřicha Štreita „Kde domov můj?“ může tuto situaci zásadně změnit. Autor se ponořil do bezbřehého světa bezdomovců bez předsudků a s pokorou, kterou si vybudoval v předchozích fotograficko-sociálních projektech.  Jindřich Štreit se v novém cyklu nesnaží analyzovat příčiny bezdomovectví, „pouze“ přináší zasvěcenou obrazově silnou zprávu ze světa, do kterého se neodvažujeme ani v myšlenkách dobrovolně vstoupit.   
Většina občanů evropského kulturního okruhu žije v jistotě, že zítra nebudou muset opustit zabydlené místo a nestanou se nedobrovolnými nomády. Dnes, mnohem více než kdy jindy, v rozkolísaném a nespojitém světě pojmy domov, zakotvení, identita opět získávají původní hodnotu a stávají se důležitým tématem pro jednotlivce i celou společnost. Domov jako azyl pro tělo i duši, fragment stěny bytu jako intimní galerie pro zavěšení obrázku s důvěrným tématem, stůl pro položení sklenice nebo knihy, postel atd. tvoří střípky zdánlivě samozřejmých věcí, které vytvářejí zázemí k nezbytnému pocitu bezpečí a prostoru k usebrání. Ze Štreitových bezdomoveckých fotografií se vynořují naléhavé otázky: čím nahrazují tito lidé základní potřeby pro důstojný život, z čeho budují šest symbolických základních stěn k navození pocitu jistoty a soukromí, je to přechodný stav s možností návratu nebo definitiva, o čem přemýšlejí lidé, kteří přišli o kořeny?    
Štreitovy syrové, ale nestylizované portréty bezdomovců v jejich přirozeném prostředí sálají teplo vzájemné důvěry a empatie.  Ten, kdo nedisponuje vlastní podobnou zkušeností, se nemůže vcítit do každodenní situace člověka bez domova. Vidina nekonečných hodin od půlnoci do rána, ty trýznivé chvíle mezi psem a vlkem, vteřiny těžké k neunesení, existenciální čas, kdy jste pohozeni sami sobě napospas bez schoulení a doteku konejšivé ruky a vědomí, že žádná berlička v podobě rozsvícené televize, která by nás přenesla do nového rána, neexistuje. Alkohol se stává jen chabou náplastí na zanícenou ránu vykořenění.
Z většiny Štreitových fotografií paradoxně vyzařuje individualita a sebevědomí bezdomovců. Autor portrétuje jedince s velkou úctou, která respektuje touhu i nezbytnost některých z nich žít v rámci daných možností důstojně. Osudy lidí z fotografií nepřečteme, a proto ani nemáme právo hodnotit jejich situaci. Jejich snaha nerezignovat na obyčejné lidství ovšem vyžaduje nepředstavitelnou energii, statečnost s vůli. Autor zobrazuje lidskou situaci vykostěnou na dřeň její složité existence.
Bezdomovectví jako velký a bolestivý sociální fenomén současné společnosti zahrnuje zároveň tragický individuálně lidský rozměr. Příčiny ztráty domova mohou být různé, ale většinou jsme do nechtěné situace vrženi. Stále rostoucí komunita bezdomovců však není homogenní, existují lidé, kteří si zvolili bezdomovectví dobrovolně jako způsob života. Této podobě bezdomovectví, která není zapříčiněna nepříznivou ekonomickou situací, věkem ani vzděláním, můžeme rozumět jako vypjaté touze po absolutní svobodě.  Bezvýhradnou psychologickou podmínkou k jejímu uskutečnění je celistvost člověka, se kterou zvolený alternativní životní styl může zvládnout. Bezdomovci jsou pravděpodobně jedinou komunitou lidí, kteří mají šanci přežít kolaps této hedonistické civilizace.
Z fotografií Jindřicha Štreita cítíme bezdomovectví je reálný sociální fakt a zároveň niterný stav duše. Důvody bezdomovectví jsou individuální a pro většinovou společnost mnohdy nepochopitelné. Nepříjemného pocitu, že i my se podílíme na sociální nespravedlnosti tohoto světa, se zbavujeme opakovanou mantrou, která nás utvrzuje v přesvědčení, že si bezdomovci mohou za tento stav sami. Všichni členové tohoto společenství jsou na Štreitových fotografiích představeni jako neopakovatelné individuality, které si nesou příběh minulosti i současnou situaci jako šnek vlastní ulitu.
Štreitovy naturalistické obrazy svým výtvarným pojetím silně evokují Breugelovy malířské eseje, a navíc vytvářejí specifickou spiritualitou na úrovni biblických či mytologických příběhů. Autor portrétuje bezdomovce ve všech možných podobách jejich existence bez patosu a idealizace a v charakteristikách zobrazovaných postav cítíme především shovívavost. 
Hluboce humanistické a pravdivé poselství z autentického života bezdomovců fotografa Jindřicha Štreita je obdařeno silou autora empaticky přistupovat k lidem na okraji. Štreitovy fotografie nás zároveň motivují k přemýšlení o vratkosti, nevyzpytatelnosti a hodnotách vlastního života.                         
Jiří Siostrzonek



 

Jindřich Štreit
Narozen 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku. V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků. Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967).
První impulz k fotografování dostal od otce. Jindřich Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku.
Kromě vesnice jsou jeho hlavními tématy tvorby těžké práce v továrnách (knihy Lidé třineckých železáren, Vítkovice, Ocelový svět) či sociální témata o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, starých lidech, cizincích, bezdomovcích, atd.

Jsme ze stejné planety
Lidé v pohybu.
S dokumenty vlastními, cizími, žádnými.
Za prací, za rodinou, za studiem, za bezpečím, za budoucností dětí.
Před válkou, nezaměstnaností nebo neoblíbených šéfem.
První třídou letecky, vlakem, autem, na člunu, pěšky.
Špičkoví odborníci, nezaměstnaní, váleční uprchlíci.
Muži, ženy, dětí, s rodiči i bez.
Mladí, staří, zdraví, nemocní.
Jedním slovem: MIGRACE. Člověku je vlastní a s lidstvem spojená od nepaměti. Jedno je jí vlastní: v obecné rovině, když mluvíme o cizincích či migraci, se jí lidé brání. Obavy nás opustí, až když za širokými a anonymními pojmy vidíme jednotlivé lidské osudy.
Seznámit českou společnost s osudy těch, kdo do Čech přišli z jiných zemí, seznámit nás s motivací jejich příchodu a důvody setrvání v ČR – to byly hlavní důvody, proč výstava Jsme ze stejné planety vznikla.
Děkuji skvělému Jindřichu Štreitovi za jedinečné snímky. A díky i Martině Vašíčkové, která k snímkům dodala další rozměr, když portréty doplnila slovem o příběh v pozadí. A především díky všem těm, kteří se dali portrétovat.
Doufám, že tato výstava přispěje k větší toleranci v naší společnosti.
Kateřina Churtajeva
Iniciátorka projektu Jsme ze stejné planety

 

Výstava představí dílo indického malíře Rameshvara Sharmy, jehož malby jsou inspirované mughalskou miniaturou. Jako protipól tomuto tradičnímu indickému umění budou fotografie současných indických kýčů od blatenské fotografky Kamily Berndorffové. Celá výstava začne Víkendem s Indií, ve kterém zakusíte všechny chutě, vůně i krásy Indie.

Hlavní letní výstava v Městském muzeu Blatná o živnostnících a řemeslnících dob minulých pokračuje i ve vlaku.

Výstava, inspirovaná knihou doc. MUDr. Dimitrije Slonima - Jak jsem přišel do Blatné, vás provede
Blatnou první poloviny 20. století. Navštívíte krámky a řemeslné dílny, po kterých zbyly jen
vzpomínky pamětníků a staré fotografie. Součástí výstavy je také putovní výstava Od alchymie k moderní lékárně.



10. 8. + 24. 8. | STŘEDA | 13:00 – 17:00 |
PROHLÍDKY S LÉKÁRNICÍ | Doprovodný program k výstavě
Městské muzeum Blatná
Po dvě odpoledne v srpnu bude na výstavě v místnosti lékárenské přítomna lékárnice Vendula Ježková, která příchozím návštěvníkům poodhalí zákulisí výroby léčiv. Vstupné dle ceníku muzea: 40/20 Kč.

Básník a malíř ... a jejich společné dílo - Útěky do krajiny. Výstava obrazů Václava Maliny doprovázející
básně Luboše Vinše je vzpomínkou na předčasně zemřelého blatenského básníka.

Luboš Vinš

Útěky do krajiny

29. 12. 2006
 
krajina je mou svatyní
mým jitrem i stmíváním
mou náručí
mou skrýší
 
krajina zasněná
plná mučedníků mlhy
ze které jen hlásky smrků věští
 
krajina plná kopců
oblých po milencově
dlani
 
krajina obzorů
sehnutých k napití
 
krajina břehů
stíněných olšemi
odkud se dají
hlubiny číst
 
krajina cest
mířících k závrati
 
když vše pohasne
vždy zbude krajina
milosrdně vlídná
krajina
 
kam utéci se dá
 
 
 
 

Jak už název výstavy napovídá, přiblížíme vám a vašim dětem lidové obyčeje, které se k tomuto magickému času pojí. Výstava je koncipovaná
jako velký interaktivní kalendář, který připomene zapomenuté zvyky našich předků a vysvětlí ty, které se dochovaly dodnes.
Kromě zajímavých pranostik a rčení se dozvíte nemálo dalších užitečných informací, například jak předpovědět počasí na příští rok, věštící
metody pro vdavekchtivé slečny nebo kdy obcházela a jak vypadala tajemná Peruchta. Nenecháme vás také bez návodů, jak si zaručeně
zajistit zdraví a štěstí do nového roku.
Některé tradiční i zapomenuté vánoční zvyky si budete moci sami vyzkoušet. Celou výstavou vás provedou poetické linoryty výtvarnice Zuzany Maškové – Hustákové.

Tak přijďte, těšíme se na vás!

Doprovodný program k výstavě

3.12. ČTVRTEK | 17:00 | JIHOČESKÉ VÁNOCE

Přednáška / PhDr. Jiří Prášek - když přednáška o Vánocích, tak jedině od ředitele Prácheňskéhomuzea v Písku!

13.12. NEDĚLE |14: - 17:00 | VÁNOČNÍ TVOŘENÍ | ANDĚLÍČCI Z ORGANZY

Pod vedením Marcely Brejchové

Výstava dokumentárních fotografií z cest od významného reportážního fotografa, včetně legendárního
souboru Londýn 60-tých let.

Výstava fotografických souborů dokumentující významné události i každodenní život obyvatel
Afriky, Asie a Evropy od laureátů soutěže Czech Press Photo

Výstava velkoplošných fotografií ze světa od přední osobnosti současné české fotografie, Vladimíra Birguse.

Karel Šafář se narodil 28. května 1938 v podhorském městečku Rychnově nad Kněžnou.

Druhá doba zrození byla ve dvou letech, kdy začal amundsenovsky žít. Denně objevoval a byl nucen překonávat neznámé krajiny chůze, vzdáleností, přátelství a ostychu. Rozjitřená vnímavost s urputností rozumu - dvojjediné velitelky, jež určovaly směr a sílu jeho života.

Absolvoval nejprve střední, pak roku 1971 Vysokou školu uměleckého průmyslu v ateliéru knižní ilustrace profesora Karla Svolinského. Stálý svár citu s vůlí ho vede do Indie - bezmála rok tam nabývá jistotu reality jako té nejtvořivější fantazie a představivosti, utváří si tak filosofickou hloubku svého života.

Vyjadřuje se jistě v kresbě, akvarelech, získává nejvyšší cenu mladého ilustrátora v litografii.

Z Indie přijíždí nemocen, aby se svou urputností vytvořil vlastní mnohobarevnou grafickou techniku - dostatečně vrstevnatou, schopnou vyjádřit nejniternější bohatost v otisku jeho duše - Šafářovu grafiku. Ta zůstává dlouhých dvacet let svědectvím jeho uzavřenosti před nesnesitelným politickým násilím. Zcela zabrán do své práce studuje princip zla, pokory, moudrosti a lásky.

Maluje. Na rozdíl od bezprostřednosti a chvějivé pomíjivosti okamžiku, jež mu dovolí vyjádřit grafická technika, jeho malba je meditací a rozhovorem, vtíravou vzpomínkou, jindy zase marnou touhou.

Olej Karla Šafáře je dialog s bohatým prostorem pro toho, kdo umí naslouchat. 
 
Karel Šafář žije v Praze.

Jaryna Šafářová, manželka Karla Šafáře 

 

Výstava k výročí konce druhé světové války
Poslední dubnový den roku 1945 znamenal pro celou německou armádu zvrat, neboť ten, kterému přísahali věrnost, se zastřelil ve svém bunkru v Berlíně. Válka byla u konce. Nebylo již za koho bojovat. Poslední bojeschopná skupina armád „Střed“ měla jediný cíl: „Ustoupit do zajetí západních spojenců.“ Města v jižních a západních Čechách se na krátkou chvíli stala svědky doslova exodu kdysi hrdých vojáků Wehrmachtu utíkajících do zajetí americké armády. Také spatřila kruté činy politiky, která odsoudila na smrt tisíce mužů Ruské osvobozenecké armády, Vlasovců.
Na začátku května 1945 dorazila americká armáda do Blatné, Strakonic a Písku, kde si vytvořila svá stanoviště na hraniční linii s rudou armádou. Od této chvíle sem přijížděli, přicházeli a jinak se dopravovali německé jednotky, sudetští Němci a další civilní obyvatelstvo z vnitrozemí Čech a Moravy, prchajíce před rudou armádou. Bylo jich tolik, že nakonec musel být stanoven termín, do kdy budou přijímáni do zajetí Američanů a to na 11. květen. Po tomto datu měli být všichni zajatci vráceni Rusům. Ke Lnářům a do Hajan se stáhla Ruská osvobozenecká armáda, která pomáhala bránit pražské povstání. Všichni tito muži byli předem odsouzeni na smrt, protože Stalin neuznával zajatce. V rudé armádě existovali jen zrádci a vojáci. I když dorazili včas, stejně byli nakonec všichni vydáni Rusům a mnozí byli popraveni přímo na polích, kde je chytili sovětské jednotky NKVD.
Květnové události nenechaly ani místní obyvatele chladnými a mnozí spěchali ke svému fotoaparátu, aby zachytili tuto dobu radosti Čechů ze svobody i smutku a naděje Vlasovců. Právě nyní vám představujeme fotografická svědectví na výstavě „70“ v kobkách starého hejtmanství (nám. Míru 212) a na výstavě „70 ve vlaku“, kterou můžete zhlédnout ve vlacích na trase Březnice-Blatná-Strakonice.  

Malebné krajinky, na kterých téměř cítíte foukat vítr, věrně zachycené štíty chalup, zákoutí, křivé dřevěné ploty, vlny na rybníce a letící mraky na nebi. Tyto uhlem nebo rudkou zachycené pohledy jsou na Blatensku věrně známé. Přesto tyto kresby jsou jen střípkem tvorby výtvarníka Jindřicha Krátkého. Výstava Malířské přiznání odhaluje obrazy z různorodých cyklů malíře s důrazem na jeho soudobou tvorbu směřující ke geometrické abstrakci.
Výstava  je prodejní.

Vernisáž výstavy: 24. 4. PÁTEK | 16:30 |
Na výstavě se můžete potěšit fantazií a uměním děvčat a kluků z mateřských, základních i
středních škol, kteří zde budou představovat svá výtvarná a fotografická díla. Dozvíte se, jak
bydlí zvířátka v přírodě, i něco málo z historie trampingu. Odhalíte, co skrývá název „Zelená
domácnost“, připomenete si, jak se staví ptačí budky, krmítka a mnoho dalšího. Autorem výstavy je Svazek obcí Blatenska.

Špalíček kramářských písní, Bible benátská z roku 1506, jedna z prvních českých tištěných knih, Chronicon Martimiani, a knižní vazby od starověkých svitků, přes koptské, gotické a renesanční vazby až k současným knihařským trendům.  Tyto unikátní historické tisky ze sbírky muzea a historické ručně šité knižní vazby si můžete prohlédnout na výstavě věnované knize a restaurování knihy. Výstava vznikla ve spolupráci s VOŠ grafickou a SPŠ grafickou v Praze.
Součástí výstavy je doprovodný program pro základní a střední školy.
 

Jak vznikala fotografie před sto lety? Jak se za sto let změnila místa, kolem kterých chodíme každý den?
Výstava restaurovaných fotografií ze sbírky muzea. Fotografie tematicky souvisí s regionem Blatenska (krajiny, budovy, lidé, události) a většinu z negativů vytvořil na přelomu 19. a 20. století blatenský kněz a regionální historik Jan Pavel Hille.

Steeplechase
Fotografováním dostihů jsem se začal vážněji zabývat od roku 2000 a to především na dostihových závodištích v Pardubicích a v Kolesách u Kladrub nad Labem. Zpočátku jsem se snažil zachytit především dramatické situace na dostihové dráze (pády, souboje jezdců v cílové rovině, apod.), ale postupem času u mne začal převažovat zájem o kreativnější a neobvyklé pohledy, které návštěvníci dostihů, ale ani diváci u televizních obrazovek nemají příležitost spatřit. Toto by ovšem nebylo možné bez absolvování stovek dostihů s fotoaparátem v ruce, kdy jsem samotné dostihy začal vnímat nejen jako závod žokejů na koních, ale i jako příležitost zachytit souhru adrenalinu, výtvarna či zajímavých světelných okamžiků. A právě tato mnohačetná pestrost mne již několik let motivuje být i nadále dostihům fotograficky věrný.

 

5. 8. ÚTERÝ | 18:00 | OTEVŘENÍ výstavy

Kudy vedly první turistické trasy na Blatensku? Čím je značkování v Čechách unikátní? Mají barvy stezek svůj význam? A co má po ruce zkušený značkař? To vše přijďte zjistit na výstavu o turistickém značení, kde zavzpomínáme nejen na blatenského učitele a milovníka přírody Adolfa Trávníčka, který si ručně maloval mapy a vděčíme mu i za první turistické trasy na Blatensku. Ty jistě znáte ze svých projížděk, procházek nebo zimního běhu na lyžích. Připomeneme si také bratronického barona Christiana Battagliu, který v Bratronicích prožil téměř celý život. A jeho značnou část strávil v sedle kola, na kterém ujel 935 tisíc kilometrů. 7. prosince tomu bude přesně 100 let od jeho narození.

Nasedněte s námi na vlak do minulosti… Připomeneme si 100 let od vypuknutí 1. světové války a jejího dopadu na Blatensko v prostředí, které bylo pro mnohé rodáky posledním místem pobytu směrem na frontu, odkud se už nevrátili.  
Na cestě vlakem se za pomoci dobových fotografií, kreseb vojáků a denního tisku, přenesete do roku 1914 a události na Blatensku budete sledovat očima našich předků.
Vstupné na výstavu v ceně jízdenky

Výstava k 70. narozeninám autora

Malíř Rudolf Riedlbauch se narodil 14. 6. 1944 v obci Dýšina u Plzně a vyrůstal v jihočeských Strakonicích. Tam 
navštěvoval hudební oddělení lidové školy umění a hrál na klarinet v komorním a dudáckém orchestru. Současně se 
u něho již od dětství projevoval vyhraněný talent výtvarný. Během let se ukázalo, že jeho osudem bude malování, ale 
i to, že hudba v něm bude mít trvalé místo a stane se zdrojem inspirace mnoha obrazů.“

„S lodí, jež dováží čaj a kávu“

Vydejte se po stopách rostliny, jež časem ovládla celý svět. Víte, jaká legenda se pojí s jejím objevením a co předcházelo tomu, než se dostala do naší země? Jak tato rostlina vypadá a kde všude se dnes pěstuje? Jakým způsobem se káva dříve připravovala, k čemu sloužila pražička či co to je cikorka? Odpovědi nejen na tyto otázky se dozvíte na výstavě Káva, Kafe, Kafíčko, kde jsou pro vás připraveny pracovní listy pro zábavné poznávání oné rostliny a lahodného nápoje. Pracovní listy jsou k vyzvednutí na recepci muzea a jsou určeny všem, kteří si chtějí hrát a objevovat.


DOPROVODNÝ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLY
Anotace k programu pro školy ke stažení
Návod pro přihlášení a pracovní listy k doprovodnému programu ke stažení
Přihlášení školních skupin

„JAK SE RODÍ VEČERNÍČKY“ ZJISTÍTE V MĚSTSKÉM MUZEU BLATNÁ
 
Máte rádi večerníčky? Chtěli byste potkat třeba Pata a Mata a zjistit, co pěstují na své zahradě? A chcete vědět, jak to udělat, aby Bob a Bobek vyskočili z klobouku? Na putovní výstavě „Jak se rodí večerníčky“, která v době od 27. října do 1. prosince zavítá do Městského muzea Blatná, se mimo jiné dozvíte, kolik ve skutečnosti Pat a Mat měří, jak vypadá jejich dům, či jak rozhýbat oba kreslené králíky tak, aby skákali z klobouku i do něj.

Výstava „Jak se rodí večerníčky“ přibližuje hravou a poutavou formou postupy, které stojí za vznikem mnoha pohádek, které máte možnost vídat na televizní obrazovce. Všichni malí i velcí si mohou vyzkoušet práci výtvarníka na prosvětlovacím stole, vyzkoušet práci scénáristy prostřednictvím kresby krátkého příběhu do obrázkového scénáře, který je součástí každého (nejen) animovaného filmu. Dozvíte se a vyzkoušíte si rovněž, jak zvukaři vyrábějí zvuk pořádné fujavice, bouřky, vrzajících dveří, nebo na co potřebují kokosový ořech či semínka sójových bobů.

To však není zdaleka vše. Část výstavy představuje originální loutky a scény z téměř 30 filmů, které byly natáčeny ve zlínských filmových ateliérech během posledních 50 let. Za všechny jmenujme takové celebrity jako Ferda Mravenec, Zlatovláska, kocour Modroočko, či již zmínění Pat a Mat a Bob a Bobek. Jedna celá místnost pak bude patřit postavičkám z pohádky Chaloupka na vršku autorky Šárky Váchové. Nové díly pohádky Chaloupka na vršku uvede Česká televize v rámci Večerníčku v první polovině letošního prosince a jestli se už nemůžete dočkat, přijďte se podívat na světnici u Ševců, nebo dokonce na celou chaloupku se zahradou. Čekání se vám tak příjemně zkrátí.

K vidění a vyzkoušení jsme se toho snažili do blatenského muzea sehnat co nejvíce a díky spolupráci s Moravským zemským muzeem v Brně, Ateliéry Bonton Zlín, výtvarnicí Šárkou Váchovou a Filmovou akademií Miroslava Ondříčka v Písku, se nám povedlo pohádkově zaplnit všechny výstavní prostory. V neposlední řadě je nutné říci, že se již od roku 2007 výstava setkává s velkým úspěchem a rozhodně si ji proto nenechte v Blatné ujít.

Výstava v Městském muzeu Blatná je otevřena od 27. října do 1. prosince 2013, od úterka do neděle v době od 9:00 do 18:00. Všichni jste srdečně zváni.

Unikátní výstava blatenské fotografky Kamily Berndorffové je svým pojetím a formou v České republice naprosto jedinečným počinem. Její součástí je celkem 56 velkoformátových barevných fotografií. Zachycuje nemocné děti zcela novým, pozitivním způsobem. 

Více o autorovi a jeho práci naleznete zde.

Zveme Vás na výstavu Pod/zemí, která je druhým setkáním čtyř mladých umělkyň z Plzně. Přijďte se podívat, jak v obrazech, objektech a instalacích zhmotňují své osudy, sny radosti i bolesti. Výstava se koná v prostorách vězeňských kobek bývalého blatenského okresního soudu - dnešním sklepení budovy Městského muzea v Blatné.
Součástí výstavy jsou dva komponované večery a otevřená výtvarná dílna pro kohokoli, kdo chce prostřednictvím výtvarné tvorby nechat nahlédnout do svého nitra.

Doprovodný program výstavy

15. 6. SOBOTA | 18:00 |
VERNISÁŽ

29. 6. SOBOTA
17:00 | pod/zemí - komentovaná prohlídky výstavy s autorkami
18:00 | Ženy v umění- přednáška s obrazovou prezentací Mgr. Ireny Ellis
19:00 | Frida, film USA/Kanada 2002
vstupné - jednotlivé akce 20,- Kč, celý večer 50,- Kč

20. 7. SOBOTA
18:00 | pod/zemí - komentovaná prohlídka výstavy s autorkami
19:00 | Ženský hlas - literární večer s texty slavných spisovatelek
vstupné - jednotlivé akce 20,- Kč

17. 8. SOBOTA
13:00 | Vymaluj se z toho!
17:00 | Otevřená výtvarná dílna
18:00 | Dámská jízda - dernisáž, večírek s překvapením
vstup volný



Pod/Zemí
 
Začátek a konec, život a smrt.
Někde uprostřed mezi těmito póly se nacházíme.
Žena – dáma, slečna, paní, učitelka, matka. Co dělá, když ji nikdo nevidí? Maluje. Sní. Miluje se. Pláče. Touží. Bojí se. Hledá se.
Autorky výstavy Pod/Zemí se shodují, že jim tvorba pomáhá v těžkých chvílích, malování jim zároveň přináší potěšení. Původní profesí učitelky výtvarné výchovy se po studiích vydávají každá vlastní soukromou i profesní cestou. Dohromady je svádí potřeba prezentovat svou tvorbu. Záměrně i spontánně se nechávají inspirovat českými i světovými umělci, jako jsou Frida Kahlo, Henri Matisse, Gustav Klimt, James Ensor, Eva Kmentová či Adriena Šimotová.
Ve svých obrazech, objektech a instalacích nahlížejí do podzemí své duše – vězení s temnými kobkami samoty, touhy, bolesti, stachu. Vězení, které člověka spoutává, ale zároveň právě tehdy, když se do něj odváží vstoupit, může opět nalézt ztracenou svobodu.

Festival muzejních nocí 2013 pořádá Asociace muzeí a galerií České republiky s podporou Ministerstva kultury ČR. Další festivalové akce naleznete na http://www.muzejninoc.cz

Výstava proběhla ve dnech 24. dubna až 15.června 2012.
Otevřeno úterý - neděle 9,00 - 18,00 hod.
Výstava vznikla za podpory Jihočeského kraje a Lesů ČR s.p.
Pořádají Centrum kultury a vzdělávání Blatná, Svazek obcí blatenska

Prohlédnout si můžete fotografie vážek od Dana Bárty, snímky hmyzu z elektronového mikroskopu, práce dětí ze základních škol na téma hmyz, speciální expozici věnovanou včelám a včelařství a mnoho dalšího.

Koncepční myšlenkou a tvůrčím potenciálem Mezinárodní dětské výtvarné výstavy je mezinárodní soutěž výtvarných prací dětí z České republiky i ze zahraničí. Téma mezinárodní soutěže stanovuje Památník Lidice podle doporučení UNESCO, s přihlédnutím k aktuálním mezinárodním výročím nebo událostem podporovaných OSN.