Centrum kultury vzdělávání Blatná

Expozice Muzeum všemi smysly skrývá nejen historii regionu v podobě sbírkových předmětů, ale také zážitek z objevování bohatých dějin města Blatné a regionu Blatenska. V pouhých pěti místnostech putujete krůček po krůčku zpátky do minulosti až do doby železné, kdy se zde poprvé trvale usídlil člověk. Oproti jiným muzeím se doslova dotknete, vyslechnete a nakonec i přivoníte k historii Blatenska. Na pozorné návštěvníky čeká v muzeu skrytý poklad a možná si s sebou kus odnesete. 

Vše je doplněno aplikací, kterou naleznete zde







 

Výstava fotografií od sedmi členů slavné rodiny Hankeových.

Tradiční akce Mezinárodní den památek a historických sídel by normálně proběhla 18. dubna formou komentované prohlídky v podání pana Mgr. Jiřího Sekery. Tentokráte byste se dozvěděli něco více o proměnách blatenských ulic a po kom získaly své pojmenování. V důsledku pandemie bude tato akce v pozměněné formě přesunuta, avšak nezoufejte. CKVB si pro vás připravilo malou ochutnávku v podobě online prezentace fotografi í šesti hlavních ulic a náměstí města s komentářem.

 

Výstava obrazů od trojice blatenských malířů, kteří v nedávné době oslavili významná životní jubilea, a pro které je barva zásadním výrazovým prostředkem.

Doprovodný program k výstavě
18. 1. SOBOTA | 15:00 |
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY S JOSEFEM SYNKEM
Neformální setkání nad šálkem čaje s jedním z vystavujících malířů a kurátorkou výstavy.
Vstupné dobrovolné




Lucie Scholler Rusková
30. 6. 1964, Blatná
 
„Hraju si s barvama a jsem sama překvapená, co mi vzniká pod rukama…“
 
Akademická malířka a rodačka z Blatné získávala své první umělecké zkušenosti v blatenské Lidové škole umění u malíře Jindřicha Krátkého. Uměním byla obklopena také doma.  Jejím strýcem je známý akademický malíř Jiří Karmazín, který jí také pomáhal s přípravou na talentové zkoušky na Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze. Byla přijata na obor Propagační výtvarnictví a po maturitě pokračovala na Akademii výtvarných umění. U Františka Jiroudka studovala v ateliéru zaměřeném na krajinnou malbu. Proto se během studií často toulala blatenskou krajinou s výtvarným náčiním.
 Po úspěšném absolvování studií se navrací do Blatné. Odchází na mateřskou dovolenou, maluje a věnuje se oděvnímu výtvarnictví. Období na volné noze vystřídalo zaměstnání
v Domově Petra Mačkov, kde vedla terapeutické malířské dílny pro klienty se zdravotním postižením, a to téměř dvě desetiletí. Výtvarný ateliér též vede ve svém současném zaměstnání, v Psychiatrické léčebně Lnáře. Tam se také poprvé setkala s hlínou, která ji učarovala natolik, že se začala věnovat i výrobě umělecké keramiky.
Ve volných chvílích stále maluje. Postupem času se od realistického zobrazení krajiny dostala také k malbě zátiší a abstrakci:  „Potlačením zákonů přírody se podřizuji zákonům obrazu. Zjednodušuji tvary předmětů, zevšeobecňuji je, převádím vidění přírodní zkušenosti do výtvarných prostředků abstrahovaných. To platí i o zátiších, která charakterizuje plošná barevná harmonizace, tvar předmětů zasazených do prostředí, linie a barva, která se rozvíjí ve vlastním prostoru, aniž doslova napodobuje vlastní předmět.“
 Tvorbu nevnímá jako své životní poslání, ale spíše jako hru a zábavu.
 




Milan Janáček
6. 4. 1938, Blatná
 
„Co pro mě znamená tvorba? No všechno!“
 
Malíř, grafik, ilustrátor, redaktor, herec, scénograf. Tím vším byl nebo je všestranný umělec Milan Janáček, který prožil svoje dětství a dospívání v Blatné. Na svoje rodné město a na blatenskou krajinu, která ho jako výtvarníka hluboce ovlivnila, dodnes s nostalgií vzpomíná.
Do plenéru chodil malovat už během měšťanky. V roce 1953 se díky svému talentu a píli dostal na pražskou Vyšší školu uměleckého průmyslu.  Zároveň soukromě studoval herectví, hrál v pražském divadle Na Slupi i v ochotnickém divadle v Blatné. Prakticky od dětství se též věnoval scénografii.
Po studiích a vojenské službě se přestěhoval do severních Čech. Ve Vansdorfu krátce učil výtvarnou výchovu na střední škole a poté byl výtvarníkem v textilním podniku Velveta. Založil s dalšími výtvarníky tvůrčí skupinu Kontrast a přijali ho do Svazu československých výtvarníků.
V roce 1965 se přestěhoval za prací do Liberce, kde s rodinou zakotvil natrvalo.
V Severočeském nakladatelství působil jako výtvarně technický redaktor s krátkou přestávkou téměř dvacet let. Externě spolupracoval i s dalšími nakladatelstvími. Za knižní ilustrace, grafické úpravy knih a loutkové scénografie mu byla udělena mnohá ocenění.
 Na konci osmdesátých let opouští práci redaktora, aby se stal hercem na plný úvazek v činohře Divadla F. X. Šaldy. Během těchto let a i poté, co v roce 1998 odchází do důchodu, se věnuje výtvarné činnosti a hojně vystavuje.
 V roce 2007 mu Oblastní galerie v Liberci uspořádala retrospektivní výstavu a vydala monografii. Kurátorka výstavy Zuzana Štěpanovičová o jeho tvorbě napsala:
„Milan Janáček nepatří mezi ty výtvarníky, jejichž názorovou příslušnost lze vyjádřit stručně. Jako krajinář je ponejvíce imaginativní, ale někdy také znakově expresivní, a jindy se dokonce přehoupne až na druhý břeh, tam, kde po figurativním umění není ani stopy. Přesto existuje vnitřní nit, která všechna díla spojuje. Je to snaha o barevnou polyfonii, o harmonii výtvarných prvků obrazu a procítěný vztah k rodné zemi kolem jihočeské Blatné, který je zobecněný výtvarně zajímavými krajinnými detaily. Z nejosobnějších prožitků přírody vytěžil pro diváka poselství, že opravdu znát můžeme jenom to, co máme rádi.“





Josef Synek
13. 3. 1944, Blatná
 
 „Říkají o mně, že pořád maluju jako dítě. Ale vždyť je to dobře. Picasso také říkal, že v patnácti maloval jako Raffael, a pak se celý život snažil malovat jako dítě.“
 
Oblíbený blatenský malíř získal své výtvarné vzdělání soukromým studiem. Ač je výtvarníkem samoukem, během svého života si vytvořil silné renomé. Má za sebou desítky samostatných i společných výstav po celé České republice i v zahraničí. Zúčastnil se řady sympozií a jeho díla jsou v soukromých sbírkách po celém světě.
Josef Synek rád kreslil a maloval už od mládí, a to v malém zahradním domečku u jatek, kde měl jako dítě malý „ateliér“. Nemohl jít na výtvarná studia, a tak se v Plzni vyučil automechanikem. Tvorbě se začal věnovat až během vojny v Českých Budějovicích.  Na podnět malíře Miroslava Konráda navštěvoval večerní kurzy v Lidové škole umění a seznamoval se s budějovickou uměleckou scénou. Stal se členem umělecké skupiny Radost, se kterou pořádali výstavy na Malé scéně budějovického Metropolu.
Po vojně nastoupil jako automechanik do Rybářství Blatná, kde pracoval téměř až do důchodu. Ve volných chvílích se věnoval nejen malbě, ale také kresbě, grafice a tvorbě kovových plastik. S amatéry pořádal úspěšné blatenské salony.
V roce 1989 spoluzakládal v Českých Budějovicích nezávislou skupinu výtvarných umělců Kruh 89, jejíž členové nemohli nebo nechtěli za komunistického režimu vystavovat. Vstoupil též do Asociace jihočeských výtvarníků, je členem Unie výtvarných umělců a občanského sdružení Hortensia, se kterým pravidelně vyjíždí do Bretaně. 
Je držitelem cen Grand prix 2000 Pasov (mezinárodní soutěž výtvarníků z jižních Čech, Horních Rakous a Bavorska: Junge Kunst Passau) a Grand prix 2000 (mezinárodní výstava Intersalon České Budějovice).
V roce 2006, dva roky před důchodem, odešel na volnou nohu a od té doby se zcela věnuje tvorbě. Obklopen svým vnitřním světem maluje naplno to, co předtím ve volných chvílích po práci: krajiny, domy, portréty, květiny, zvířata i rodnou Blatnou. Některá svá díla pojmenovává hravě, např.:  Evo, ty jsi anděl; Kaštan kvete a Karlovi to hlavu plete; Čtyřlístek, Věra a bílá myš; Anna má zlaté srdce; Eva a žlutý pes; Klíčení a květináče na zahradě u Voráče; Listy, strom a Eva v tom… Určitě si někdy nechte od Josefa Synka vyprávět, jak tyto obrazy a jejich názvy vznikaly.








 

Zazděná dívka ve věži Blatenského zámku?  Muž s ohnivou hlavou ve lnářských lesích? Utopení žoldnéři v rybníku Topiči nebo poklad pod buzickou tvrzí… Tyto, ale i další příběhy v hlavní roli s čerty, vodníky i vodními pannami na vás čekají v Městském muzeu Blatná.
Při pátrání po zmizelých částech stařičké kroniky zjistíte, že genius loci blatenské krajiny se zrcadlí v mnoha tajemných příbězích. Na rodinné výstavě o pověstech kraje s nezaměnitelným kouzlem zažijete tyto příběhy na vlastní kůži.
Vernisáž v pátek 24. 5. od 17:0022. 8. ČTVRTEK | 17:00 |

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ TAJEMNOU KRAJINOU BLATENSKA ANEB „POVĚSTI NA VLASTNÍ KŮŽI“
Městské muzeum Blatná
Komentovaná prohlídka
Na prohlídce výstavy s pracovníky muzea se dozvíte, jestli se některé události z místních pověstí zakládají na pravdě.

25. 8. NEDĚLE | 14:00 – 19:00 |
OŽIVENÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY S VÝTVARNOU DÍLNOU
Městské muzeum Blatná
Přijďte si s dětmi vytvořit vlastní brožurku těch nejzajímavějších místních pověstí. Nejprve budete muset obstát v úkolech, které na výstavě dostanete přímo od tajemných postav z těchto dávných blatenských příběhů. Možná přijde i čert, vodník a … no, raději se přijďte podívat.


Děkujeme Jihočeskému kraji za finanční podporu výstavy Tajemnou krajinou Blatenska a propagačních materiálů.

Na výstavě Vás seznámíme především s výrobci českých kovových stavebnic v období po první světové válce. Kromě legendárního Merkuru jsou vystavené i ostatní, dnes již zapomenuté, stavebnice: roudnický Edison, pražský Vašek a volarský Trix. Jejich genialitu budete moci porovnat s konstrukčními stavebnicemi ze zahraničí (Märklin, American model builder, Meccano). Nejstarší stavebnice této sbírky pochází už z roku 1913.
Pozornost je ovšem věnovaná hlavně Merkuru. Jeho historie sahá až do roku 1920, kdy pan Jaroslav Vancl začal v Polici nad Metují vyrábět stavebnici Inventor. Jednotlivé díly stavebnice tenkrát spojoval důmyslnými háčky. O pět let později přešel na nový systém spojování pomocí šroubků a matiček, a tak vznikl Merkur. Od té doby se jeho podoba téměř nezměnila: pásy a profily různých tvarů a délek z barevně lakovaného plechu s mnoha otvory, ze kterých dokáží šikovné ruce sestavit jakoukoliv stavbu či stroj. I na naší výstavě uvidíte několik desítek velkých i malých modelů: auta, vlaky, letadla, jeřáby, ruská kola nebo Petřínskou rozhlednu.
Exponáty pochází se soukromé sbírky Jiřího Mládka, který se s vášní tomuto koníčku věnuje od roku 1975. V současné době patří pan Mládek mezi největší sběratele na světě. Byl také jedním z iniciátorů založení Muzea stavebnice Merkur v Polici nad Metují v roce 2006. Pro toto muzeum sestavil „Ocelové město“, jež bylo zapsáno do Guinessovy knihy rekordů.
Přijďte se svými dětmi či s vnoučaty a seznamte je s nesmrtelnou českou stavebnicí. Součástí výstavy je také herna, kde si budete moci vyzkoušet sestavit svůj vlastní model.


DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ

13. 1. NEDĚLE |  14:00 | Komentovaná prohlídka s Jiřím Mládkem
Přijďte si poslechnout poutavé vyprávění sběratele Merkuru Jiřího Mládka, který se s vášní tomuto koníčku věnuje již přes 40 let. Pan Mládek stál také u zrodu Muzea stavebnice Merkur v Polici nad Metují v roce 2006 a patří mezi největší sběratele na světě.

Neděle 13. 1. 2019 |  15:00 – 17:00 | Merkurová dílna s Merkur kroužkem z DDM Blatná
Po prohlídce výstavy můžete s dětmi zavítat do merkurové herny, kde vám budou opět k ruce lektoři z Merkur kroužku z DDM Blatná.
Vstupné dobrovolné






 

Série fotografií od OŠ zachycující Václava Havla nejen v jeho prezidentském období, ale už od počátku 70. let. Výstavu doplňují fotografie KB, která v roce 1990 zachytila návštěvu Havla v Blatné.

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ
13. 10. SOBOTA | 14:00 |
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA S EDOU KRISEOVOU
Povídání u fotografií Václava Havla se spisovatelkou ED, která byla nejenom jeho blízkou spolupracovnicí, ale je taktéž autorkou jeho životopisu z roku 1991.
Vstupné dobrovolné




 

Snímky slavného dokumentárního fotografa z posledních dvaceti let pocházejí z konfliktních zón v Iráku, Sierra Leona či Barmy.  Mnoha cenami ověnčený AK (1947) byl na konci minulého století časopisem American Photo zařazen mezi 100 nejvýznamnějších osobností světové fotografie.



 

Výstava jednoho z nejvyhledávanějších českých reklamních fotografů 90. let, který se po deseti letech hledání a života mimo civilizaci opět vrátil k fotografii. Vystavený cyklus osvícených portrétů nese příznačné pojmenování – Počátek.

Unikátní soubor fotografií z prvních dnů okupace Československa v srpnu 1968 od reportážního a dokumentárního fotografa Oldřicha Škáchy (1941 – 2014), který je známý především portréty významných představitelů československé a české kultury, disentu a exilu.